Sorel, Georges (1847-1922). Francouzský teoretik SYNDIKALISMU a autor spisu Úvahy o násilí (Réflexions sur la violence) a mnoha dalších děl na různá témata. Narodili se v Cherbourgu, vystudoval École Polytechnique a pracoval jako silniční stavitel, zejména v Perpignanu, až do předčasného odchodu do penze v roce 1892. Pak se se svou družkou Marií-Eufázií Davidovou přestěhoval do Boulogne u Paříže, kde žil až do své smrti.
Sorel se hlásil k řadě různých politických přesvědčení, tvrdil však, že největším zájmem jeho života je zkoumání "historické geneze morálky". Ve svých "raných" dílech (až do svých devětatřiceti let nepublikoval nic) formuloval tři historické principy, na nichž je podle jeho názoru založena pevná morální struktura: pevná struktura rodiny; válečnická mentalita vojáků bojujících proti nepříteli, popřípadě analogicky dělníků bojujících proti zlým silám přírody či proti nepřátelským třídám; a "epický stav mysli" pramenící ze sociální poesie nebo "mýtu", který podporuje válečnický postoj, odmítá vnadidlo filosofického racionalismu a brání tomu, aby společnost válečníků a řemeslníků degenerovala v dekadentní spotřební společnost ovládanou hierarchií intelektuálů. V dílech Sokratův proces (Le proces de Socrate, 1889) a Zkáza antického světa (La ruine du monde antique, 1894, 1901) tvrdí, že úpadek antické civilizace byl následkem selhání těchto tří principů.
Když se Sorel v roce 1892 stal socialistou, propracoval v řadě přírodovědeckých spisů téma dělníKů bojujících proti přírodě. Odmítl starší racionalistické pojetí jednotné přírodní vědy, která měla po svém zdokonalení umožnit ve všech odvětvích vědy - včetně společenských věd - předpovědi tak přesné jako v astronomii. Sorel oproti tomu, zastával názor, že různé vědy jsou schopny různého stupně přesnosti. Inspirován VICEM a MARXEM tvrdil, že exaktní vědy produkují poznání založené na tom, co lidé staví a vyrábějí: ve fysice se staví modely pro pokusy, které vytvářejí "umělou přírodu", to jest přírodu oddělenou od zbytku pří: rody ("přirozené přírody"). Takové odděfení nutně tuto přírodu mění a vede pouze k částečnému a segmentovanému pohledu na jevy, který činí všeobjímající vědu o přírodě nebo o společnosti nemožnou.
"Výroba" fysikálních modelů také znamená, že je stále méně rozdílů mezi fysikální laboratoří a výrobní dílnou, mezi vědci a výrobci. V obou případech je podle Sorela množství energie a úsilí vynaložené na udržení hranice mezi "umělou přírodou" a "přirozenou přírodou" ukazatelem schopnosti toho, kdo je provádí. Existuje také hrdinný rozměr boje dělníků za překonání jejich vlastní "přirozené přirozenosti", to jest proti jejich sklonům k odpočinku a lenosti, analogický se zákonem entropie nebo ztráty energie podle druhého zákona termodynamiky. Ve svých marxistických dílech, jako jsou Sociální základy souča-mé ekonomiky (1906), vychvaluje S orel některé Marxovy spisy, jiné kritizuje za to, že jsou založeny na staromódním unitářském názoru na poznání, který odmítá. Odmítá také Marxovy teorie "nevyhnutelného" třídního konfliktu a vzrůstající bídy; zejména zavrhuje transformaci těchto takzvaných zákonů v totalitní utopismus, který předpověděl dějinám definitivní konec. Takové myšlenky by umožnily proletariátu sklouznout do nečinnosti a opustit třídní boj v očekávání, že "dějinný vývoj" automaticky povede k revoluci. V díle Iluze pokroku (Les illusions du progres, 1908) sleduje Sorel vývoj ideologie POKROKU k ospravedlňování neustále expandující státní moci ve Francii osmnáctého století; tento vývoj přispěl k úpadku starého režimu. Již v roce 1902 Sorel předpověděl podobný vývoj v socialismu: pokud zvítězí marxistická teorie dialektického vývoje, přispěje k ochabnutí vitality dělnických organizací a jejich nahrazení zdegenerovanou aristokracií teoretiků a politiků vládnoucí s pomocí "magické moci státu". Sorel proto opustil politický socialismus ve prospěch syndikalismu, názoru, že socialismus by měl být podepřen spíše autonomními dělnickými organizacemi jednajícími prostřednictvím stávek a přímých akcí než prostřednictvím politické činnosti. Ve svých syndikalistických dílech kladně hodnotí ty Marxovy spisy, které zdůrazňují praktickou stránku socialismu.
Tato "druhá stránka" marxismu je v podstatě tvořena pragmatickou doktrinou prozíravosti založenou na názoru, že úkoly vycházejí z již existujících řešení; že socialismus už existuje v dělnických organizacích stejně jako v srdcích a morální energii dělníků. V díle Úvahy o ná.~ilí (Réflexions sur la violence, 1908) hovoří Sorel o "sociální poesii", která Živí tuto morální energii: "mýtus generální stávky" spojuje neustálý boj dělníků proti kapitalistům s nekonečným bojem proti přírodě transformací práce a zápasu v tvůrčí činnost. Takové mýty nejsou pasivní nebo utopické popisy věcí, ale "výraz chtěných" nebo žádaných představ budoucích epických bitev, které musí přijít. Mýty jsou aktivní, poetickou náhradou filosofického kvietismu, který spatřoval v myšlence pokroku; zachovávají smysl pro jistotu, jenž je nutný pro jednání. Věren svému pragmatickému zaměření nestaral se Sorel ani tak o podrobnosti takovýchto mýtů, ani zda k materiální revoluci skutečně dojde, ale spíše o to, zda mýtus učiní existující dělnické organizace militantnějšími. Po roce 1908 a sérii neúspěchů syndikalistických organizací se začal na budoucnost dělnického hnutí dívat pesimisticky. Krátkou dobu si myslel, že royalismus je jediným hnutím schopným inspirovat ve Francii společenské a morální ozdravění, ale v roce 1914 tuto myšlenku zavrW jako reakční.
Po první světové válce učinil několik prohlášení, která se zdála sympatizovat s Mussolinim, ale tato sympatie byla výrazně omezená a odmítala pouliční terorismus fašistů. V posledních letech života podporoval ruskou revoluci na základě (chybného) přesvědčení, že ztělesňovala hnutí nezávislých, samovládných dělnických výborů. JLS

odkazy Sorel, G: Les i/lusions du progre.!'. Paříž, 1921.
literatura
Jennings, J.: Georges Sorel. Londýn: Macmillan, 1985.
Portis, L: Georges Sorell. Londýn: Pluto, ]980.
Stanley, J.L: The Sociology (d' Virtue: the Po/itical and Sodal Theories (d' Georges Sorel. Berkeley: University of Califomia Press, ] 981.